"Přátel si važ, a kdo se osvědčili, ty hákem z oceli si připni k srdci." (William Shakespeare)

Povídka - Rozepře

27. října 2008 v 2:31 | Mikey.88 |  Literární tvorba
Doporučuju si pustit ke čtení pro atmosféru tohle:








ROZEPŘE

" Proč to tak bolí? " ptal se sám sebe a neustále se ohlížel směrem k silnici. Běžel do tmy. Stále více nabývaly jeho myšlenky zřetelnějších podob v té nejšílenější formě. " Mám odejít? " sžíraly ho vlastní úvahy.
" Co chceš jako dělat? Vzdát to? Vyser se na to. Na to nemáš!" říkal sám sobě zatímco se řítil stezkou uprostřed polí.
" Musím to dokončit. Nemůžu to vzdát." ozvalo se jeho druhé já.
" Nemáš na to! Zamysli se konečně nad sebou a vzpomeň si, že jsi nikdy nic nedokázal. Nikdy jsi nic nedotáhnul do konce. Jsi nula!" Jeho rozhovor uvnitř hlavy nabíral na síle, zmocňovaly se ho obavy.
" Nech mě bejt! Nejsem nula. Ona chtěla abych odešel. Nejsem nula. Já jí plním přání."
" Ty si vážně myslíš, že ona to tak chtěla? Neviděl jsi co měla v očích? Ty blbče jeden zaslepenej! Všechno zničíš!"
" Nic nezničím. Jen to musím dokončit. Všichni to chtěli. Já přece neměl na výběr." křičel do tmy, do korun stromů podél cesty. Tekly mu slzy a docházel dech když dobíhal k nádrži.
Na obloze zářil úplněk a vlhký vzduch se mu usazoval v plicích. Člověk by řekl, že je překrásná noc ale s každým okamžikem se její podoba měnila v drama. Pach něčeho cizího se mísil s vůní trávy a mokrého listí. Zastavil u zábradlí a rozhlédl se.
Stříbřité odlesky Měsíce se leskly na ničím nerušené hladině vody a házely prasátka na bolestí pokroucený obličej. Pár slz stéká na zábradlí zatímco cvrčci hrají své houslové šílenství. Falešné tóny se zdály být stále hlasitější. Najednou ticho. Zvedl hlavu a vzhlédl k nebi.
Svítily hvězdy tak, jak to znal z dětství.
Vzpomínky obklopily jeho tělo a on se ocitl zpátky v čase. Viděl rybaření s otcem na Berounce a jeho první pád ze stromu. Zlomil si tehdy zápěstí a pohmoždil rameno. Na pohled na oblohu však nezapomene. Mnohokrát vídal perly noci ve chvílích, kdy prožíval něco velkého. Od počátku miloval noc a nyní se vrátil aby se rozloučil.
" Nemůžeš to udělat. Ublížíš jí. To chceš?" ozvala se zpátky jeho rozdvojená mysl.
" Musím! Nechápeš to. Ona chce zpět jeho a ne mě. Já jí miluju ale ona mě nechce nikdy vidět. Myslíš, že to dělám dobrovolně? Myslíš že běžím pět kiláků abych zaparkoval tady? Nechci ale musím!" jeho tvář se zkřivila do děsivé grimasy a vydala ze sebe bolestný vzdech.
Před očima se mu vynořil její obraz. Překrásná dívka z jeho snů. Patřili k sobě od chvíle, kdy se spatřili ale teď je konec. " Proč si jí sakra musel lhát! Proč si jí neřekl, co se stalo? Co se skutečně stalo?"
" Já nemohl. Prostě jsem to nedokázal a ty to dobře víš. Patrik si začal a já se bránil ale hodil držku a už nevstal. Sakra, nemůžu za smrt jejího bratra ale měl jsem jí to snad říct? Sorry lásko ale tvůj namyšlenej bratříček si dovoloval a já za to nemůžu, asi takhle jsem jí to měl říct? Nedokázal jsem říct ani slovo a nebylo to lehký. Miluju jí tak mi nedělej kázání! Vypadni... nechci tě slyšet!"
" Ona se tě ptala. Ptala se tě jak se to stalo a očima tě prosila abys jí řekl pravdu. Chtěla ti věřit a ty ses na to vysral. Jsi srab! Jsi nula která všechno zničila!"
" Nech mě už bejt! Proč mi to říkáš? Myslíš že mě nervalo srdce vidět jí brečet? To já jí řekl že Patrik zemřel. Řekl jsem jí o nehodě. Řekl jsem všechno..."
" Tak proč jsi nic neřekl když ostatní řvali o tom, jak jsi ho schválně shodil na ten kámen? Proč si jí neřekl že se to stalo jinak? Ona by ti věřila! Tehdy tě přece milovala!"
" Odejdi prosím. Já to nevydržím. Ona uvěřila ostatním a já to přijal. Nějak ty měsíce hádek skončit musely. Patrik nás chtěl rozdělit a nakonec se mu to povedlo. Vypadni už z mojí hlavy!" řvala ústa slabě osvícena svitem z úplňku. Ozvěna se šířila široko daleko. Vytáhl mobil z navlhlé kapsy u kalhot a rozsvítil displej. Vyhledal poslední zprávu od ní...

" Už to nedokážu v sobě držet Tommy. Zničil jsi mi život a vzal část mé rodiny. Víš, já to chtěla dát dohromady a s Páťou si to vyříkat ale ty jsi měl vlastní hlavu! Všechno jsi podělal a nenávidím tě za to. Milovala jsem tě ale je konec. Tohle já nechtěla. Nedokázal jsi mi říct pravdu a tvý kámoši mi lhali do očí.Vypadni z mýho života a nevracej se. Jsi to nejhorší, co mě potkalo. Zmiz a nevracej se živej! :'-( NENÁVIDÍM TĚ!"

Otřel rukávem zaslzený displej a zhluboka se nadechl. Už je to pět týdnů...
" Kéž bych to mohl vrátit lásko. Kéž bys věděla, že moji přátelé ti nelhali. Mrzí mě to..." sklonil hlavu do dlaní.
Chtěl jí naposled zavolat ale nebrala to. Rozhodl se nahrát poslední zprávu do hlasové schránky a navždy se rozloučit s milovanou holkou jeho srdce.
" Lásko promiň. Moc mě mrzí co se stalo a co jsem udělal. Až teď mohu říct, co se stalo..." mluvil dlouho do hluchého mobilu a volnou rukou stíral slzy s potem. Klepal se.
"... Teď znáš pravdu a nemusíš mi věřit. Chtěl jsem ti to jen říct sám. Předtím jsem to nedokázal. Stojím u vypuštěné nádrže a vzpomínám na tebe a na to, jak nám bylo krásně. Snad mi jednou odpustíš. Plním tvé poslední přání... Miluju tě lás.." poslední slovo polkl. Hlas se mu rozklepal a on zavěsil. Skrze slzy neviděl.
" Nenávidí mě. Nemůžu couvnout. Vše je pryč."
Přilepil bílou obálku s dopisem rodině na zábradlí, zahodil mobil do trávy a vylezl na starou mostní konstrukci nad vypuštěnou část nádrže. Rozhlédl se a... skočil.
Na mobil po pár vteřinách přišla zpráva:

" Tommy nedělej to! Musíme si promluvit. Měl jsi mi to říct dřív. Ještě to snad má šanci. Já nechci abys odešel. Pořád tě miluju... ozvi se."

Nad nádrží se vznášel pach něčeho cizího. Něčeho, co se vpíjí do kůže každému, kdo pohledem zavadí o strom s vyřízlým srdcem a s nápisem: Navždy spolu - Tommy + Marky


" Důležitost druhého člověka si často uvědomíme až když ho ztratíme."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Míša Míša | E-mail | 28. října 2008 v 13:11 | Reagovat

Mno ja nfm tak tahle povídka..je hodne emociálni a nekde mi prisla i vtipna..jen tam hudba je k tomu kratka nectu tak rychle a myslim,ze spousta lidi taky...=oP

2 Dandy Dandy | 28. října 2008 v 15:00 | Reagovat

Vždycky si psal krásný příběhy...a snad žádnej neskončil dobře...vždycky si mě tim dokázal zaujmout a občas sem měla pocit,že se to vážně stalo...tohle je vážně úžasný...jen tak dál :)

3 Jarda Jarda | Web | 8. listopadu 2008 v 3:42 | Reagovat

Tohle mne vážně dojalo.Jak skutečné.Velice krásně napsáno.

4 Maura Maura | Web | 10. ledna 2009 v 22:37 | Reagovat

Překrásné. Nádherný blog. Dala jsem si ho do oblíbených. Děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama